Po výstavě mám hned chuť uspořádat další, ale také malovat a sochat, prostě tvořit. Ta euforie a příval energie trvá většinou tři dny až týden a pak přicházejí „obyčejné dny“ a práce na složenky a chleba. Pak se to postupně srovnává a když pak přijde impulz tak občas nevím co dřív. 
Často mám najednou rozmalováno několik obrazu najednou a přelétávám z jednoho na druhý, tvořím dlouho do noci. Únava přichází až nad ránem, jdu spát a těším se na další den, jenže pak se proberu jak praštěný a trvá někdy i několik hodin než můžu znovu malovat. To se v různých obměnách opakuje. Někdy během dne vytuhnu na pár minut ve fatboyi. To je osvěžující Taky si někdy odskočím na kafe. Odejít od obrazu a pak se vrátit je fakt dobrý, hned mám jiný pohled, vidím chyby a někdy se to co mi připadalo blbý ukáže v úplně jiném světle. K některým rozmalovaným obrazům se dokonce vracím za opravdu dlouhou dobu a i to je ku prospěchu, nějak se tam dostane jiná energie a je lepší než původní záměr. Tvoření je vážně zajímavý, nikdy nevím co příjde v dalším kroku. 
Když je obraz hotový, přichází další proces. Rám obrazu, zdánlivě nepodstatná věc, kterou moc nevnímáme. Ale vybrat tvar, tloušťku,barvu a zda-li ho vůbec rámovat, to je těžké. Navíc každý to vnímá jinak a tak poradit se také není jednoduché. Rám může obraz někam pozvednout nebo ho zabít. Dodá mu hloubku prostor, podtrhne náladu nebo naopak potlačí. 
Ani tím to ale nekončí. Záleží totiž na umístění obrazu na stěnu, do jaké výšky ho dát, odkud jde světlo, jakou barvu má zeď a vůbec v jakém prostředí se obraz ocitne, kolik prostoru má kolem sebe a vedle jakých obrazů bude umístěný, ale to už většinou neovlivním. Navíc kolikrát ani nevím, kdo si obraz koupil a proč, což by mě hodně zajímalo. No a občas si lidi na obrazu rám vymění sami.. 
Tak já jdu malovat a připravovat nějakou tu výstavu, třeba se tam potkáme a můžeme to rozebrat.